INTERNATIONAL ASSOCIATION OPERATIONAL DEFENCE GROUP

Rodina pohromadě

Family weekend IAODG

15.-17.12.2017

DEN PRVNÍ

Je 15.12.2017, 10:00 hod, a nacházíme se v Karlových Varech na čerpací stanici. Ještě rychlá káva a všichni nasedají do vozů. Cíl je jasný – Penzion Cihlářka. Po cestě ještě zvládneme naložit našeho slovenského člena a všichni se potkáváme na Černém mostě (až na jeden vůz, který si to zamířil do Letňan), kde junioři berou útokem nákupní centrum, zabírají taktické pozice u stolů a následně plní svou první misi – kdo rychleji vystojí frontu na jídlo. Dospělí zatím brání získané pozice.

Ve 14:00 hromadně vyjíždíme směr Černý Důl. Hned za nájezdem dochází ke komplikaci. Vedoucí jednoho z vozů si splete vedoucí vůz a uhání to dál. Následují telefonáty typu „Jsme na té benzínové pumpě u toho sjezdu, je to ta modrá pumpa, počkej… jo a ztratili jsme další vůz, ten jede někam dál….No, musíme pořádně zapracovat na komunikaci. Pár telefonátů a konkrétní sdělení ( čerpací stanice se nachází na 27. km od Prahy ) a jsme zase skoro všichni. Dál už se všichni drží pokynů. No dobrá, z původních 5 vozů jsou 3, ale my to dáme.

16:20 – 15 km před cílem se potkáváme s jedním z vozů. Ano, je to ten, který jsme viděli naposledy před Prahou, a jenž si spletl obchodní centra. První 2 vozy projedou, a náhle další telefonát – druhé dva se na čerpací stanici k sobě přiblížili více, než měli v úmyslu. Výsledkem je malý ťukanec, nic vážného, to se vyřeší sepsáním protokolu. Hurá-už zase jedeme.

První úsek za odbočkou jsme dali celkem lehce. Pokyny jsou opět jasné – hlavně nezastavovat nebo se nerozjedeme, ale ne vždy vše jde tak, jak bychom potřebovali. Potíže nastávají v Černém Dole, kde se nechtěně setkáváme s Tomášem. Tomáš před námi zastavuje…OK, to bude asi problém. První myšlenkou je nasazení řetězů, ale co, to dáme. Trocha manévrování a dávám tomu ještě jeden pokus. Nájezd na sníh, pomalý rozjezd a ….. JEDEME!!! V kopci míjíme náš poslední ztracený vůz, který uvízl a nemůže ani dolu, ani nahoru, ale musíme pokračovat, jinak tu přezimujeme oba. Stahuji okénko a jediné co stíhám je „Nemůžeme zastavit, vrátíme se pro vás!“

Hurá, už jsme na parkovišti, ale zatím sami. Fero bere naše řetězy a vydává se na záchranou misi, bohužel bezúspěšně, řetězy jsou malé. Po chvíli nás dojíždějí ostatní, až na odstavený vůz. Začíná další záchranná mise. Sundáváme řetězy z dalšího vozu a opět se jde dolu. Zbytek nasedá do přistavené rolby a skútru. Řetězy při záchranné misi sice položili svůj život, ale ne marně. Auto se povedlo dostat na spodní parkoviště a posádka pojede s další skupinou nahoru. Ano, jsme tu všichni. Ubytovat, odnést věci na pokoj a jde se sáňkovat. Stano, Philippe a Oliver ještě před naším příjezdem začali budovat základy na iglú.

DEN DRUHÝ

Ještě včera po večeři se našlo 6 odvážných, kteří chtějí jít na Sněžku za každého počasí, nyní jich je 5, Tomáš raději zůstane se svými dětmi, aby si je pořádně užil. V 9:00 jsou připraveni a vyrážejí. V batohu je samozřejmě i naše vlajka. Plán mise – dojít na vrchol Sněžky a vztyčit tam vlajku.

V 10:00 dostávají junioři a ostatní dospělí pokyny. Dospělí mají volno, až na 3 maminky, ty budou dokončovat ozdoby na stromeček. Junioři jdou dokončit iglú. Tou dobou se k nám připojuju další člen Adam, který právě dorazil.

Ještě dodělat kopuli a jde se hloubit vstup. Všichni se střídají po dvojících a ten, kdo zrovna nemá v ruce lopatku si užívá sněhu. Po polední pauze následuje změna. Junioři už se nadřeli dost a máme tu přece i dospělé. Role se nám částečně mění. Dospělí dokončují iglú a junioři jdou zdobit stromeček. Máme tu opravdu šikovné maminky. Všechny mají sice rozpíchané prsty od navlékání mrkve na režnou nit, ale opravdu se jim to povedlo.

A je tu čas závodů. Čekání na jednoho z juniorů si krátíme pacifikací útočníka, kterým se stává Adam. Polapit, složit k zemi a znehybnit. Všichni vědí, že sami by to asi nezvládli, ale v společnou silou se to podaří. Adam padá k zemi a všichni ho drží. Nemá šanci.

První disciplínou je běh ve vysokém sněhu. Junioři se hrnou vpřed, rychlá otočka a hurá do cíle. Ale co se stalo…Kubík se nám propadá do sněhu. Je jedním z nejmenších a skoro není vidět. Objevuje se týmový duch. Tři větší junioři se otáčejí a společně mu pomáhají do cíle. Tím si u mne vysloužili zlatou medajly, i když nejsou mezi prvními. Druhou disciplínou je jízda na saních. Na saně usedají Adam a Tomáš, děti ve skupince 4-5 se ujímají otěží… 3…2…1…START! Výsledkem je Adam:Tomáš 2:2. A jdeme pokračovat střelbou na cíl. Jak jinak, cílem je Adam. Všichni si chystají munici, krásné sněhové koule. První zásah, druhý, a najednou je Adam pod plnou palbou. Úkol je splněn. Na závěr nás čekají kotouly, ale jsme přece na horách, ne? Takže všichni na svah a koulet se dolů. Jako první se provalují cílem David s Danem, ale za techniku získává body i Oliver. Všichni jsou bílí a připomíná to sraz sněhuláků.

Jde se zdobit. Stromeček je díky juniorům opravdu nádherný. Jsme v přírodě, takže ozdoby jsou z kukuřice, mrkve, jablek a pomerančů. A kdo ví, třeba nás navštíví i Ježíšek a nechá nám tu nějaký ten dáreček.

Ještě před večeří nás v tělocvičně čeká vyhlášení výsledků a předání cen. Najednou se otevírají dveře a vchází vyčerpaný Fero. Jediný, kdo došel až na vrchol Sněžky a vztyčil tam vlajku. Získává zasloužený potlesk a obdiv všech členů rodiny IAODG.

Všichni z rodiny IAODG získávají za své zásluhy a snahu jako dárek čepici IAODG a dokonce přišel i Ježíšek. Každý z juniorů dal jinému dárek. Žádné velké dary, ale dárek od srdce. Někdo po rozbalení našel obrázek nebo hračku, jiný přívěšek pro štěstí. Takové předčasné Vánoce s lidmi, kteří nám rozumí, kteří si na nás vzpomněli, kteří jsou naše velká rodina.

A protože se takto bohužel do konce roku již nesejdeme, tak po večeři následuje náš vlastní malý Nový rok. Všichni ven a rozbalují se prskavky! No, bylo to více práce, než bychom očekávali. Dnes se vyrábí tzv. bezpečná pyrotechnika. A tak nám trvá 5 minut, než se nám podaří zapálit první z prskavek. Venku už je tma a prskavky se společně s juniory pohybují na zasněžené ploše okolo chaty. Je vidět, jak málo stačí k vykouzlení úsměvu na tvářích dětí i dospělých. A o tom by to mělo být. Člověk nemusí být bohatý nebo mocný, ale musí mít okolo sebe ty správné lidi, zbytek už přijde sám.

DEN TŘETÍ

Ráno po snídani nadchází smutné loučení, nikomu se nechce odjet. Příroda okolo je nádherná a lepší kolektiv si snad ani nemůžeme přát. Nevadí, uvidíme se nejpozději na letním campu. Postupně ve skupinách sjíždíme zpět k parkovišti. Poslední rozloučení a jedeme domů. Plní zážitku a naplnění energií. Všichni jsme i přes komplikace a nepřízeň počasí dorazili v pořádku do svých domovů.

Doufám, že jste si to užili alespoň tak jako já. Vidět naší rodinu IAODG takto pohromadě mi vždy dodá síly do dalších dnů. Díky vám všem vím, že to vše má smysl, a že to děláme dobře. I když se k nám nemohli někteří připojit kvůli pracovním povinnostem, vím, že s námi v duchu byli. Přeji vám všem krásné vánoční svátky, vše nejlepší do roku 2018 a už teď se nemůžu dočkat, až se opět shledáme.

Klára

Komentáře

Přidat komentář